Jak už samotný název napovídá, Michalovy Hory byly původně hornickou osadou, později dokonce městem. Velký význam měl přísun zejména stříbra do šlikovské mincovny v Plané, ve které se razily šlikovské groše. Zdejší zdroje stříbra byly pro umístění mincovny rozhodující a byly natolik důležité, že zde byl dokonce umístěn i horní úřad (v budově minulé pošty, v současnosti zachráněné jen poměrně novou střechou, ale jinak pomalu chátrající).
Stop po mravenčí práci michalovských horníků si musí všimnout každý pečlivější pozorovatel. I v bezprostřední blízkosti vesnice jsou roztroušené podivné zarostlé kupy hlíny, ve skutečnosti haldy vytěžené hlušiny, ve kterých je možno najít spoustu zajímavých nerostů.
Také odkrytí půdního pokryvu nám na nesčetných místech místo humusové zeminy ukáže něco mezi štěrkem, pískem a žlutou hlínou – zbytky hald a navážek.
Stejně tak po lesích můžete narazit na nesčetné haldy, které se přes travnatý porost prozrazují pouze typickým tvarem. Nejčastější výskyt je kolem lesních a nyní i asfaltových cest.
Přesto nejlákavějším a nejdůležitějším pozůstatkem po zdejší hornické činnosti jsou početné štoly a šachty, kterými je okolí doslova rozryto. I přímo ve vesnici ja několik štol, vesměs nepřístupných či zavalených. Jelikož z mnohých vyvěrají prameny, lákají k využití jako pitné zdroje. Ale případ velké obecní studny, která po svém nedlouhém používání musela být uzavřena pro výskyt arzenu je dostatečně odstrašující.
Štoly jsou roztroušeny nejvíce v pomyslném trojúhelníku Michalovy Hory – Dolní Kramolín – Lazurový vrch na západ až sever od vesnice. Právě v této oblasti jsou především haldy hlušiny nepřehlédnutelné.
Samotný Lazurový vrch je patrně značně pozměněn oproti své původní podobě z patnáctého století. Ovšem přítomnost pouze jediného důlního díla – cechu Baryt, který je zde oficiálně zmiňován, vede k domněnce, že zdejší žíly nebyly až tak vydatné, nebo byly vytěženy hned zpočátku dolování v této oblasti.
Hned na úpatí vrchu – u Tabákového mlýna, je vstup do jedné ze štol. Pro svou polohu, usnadňující snadný přístup a tudíž i nebezpečí úrazu, byl vchod zahrazen mříží. Ale hned o několik desítek metrů dál je několik desítek štol, jejichž rozměry sahají od několika desítek centimetrů šířky a pár metrů hloubky až po několik metrů šířky a několik stovek metrů délky.
Stručná historie dobývání rud v Michalových Horách
Zprávy o dolování se zachovaly ze 16. stol, z dob jeho největšího rozkvětu. Doly byly založeny v r.1542 hrabětem Šlikem.
V letech 1542- 1590 pracoval důl Das alte Glück mit Freunden a dával stříbro do mincovny hrabat Šliků v Jáchymově. Také štola Haus Ostereich dávala roku 1564 bohatý výnos stříbra. Práce zde trvaly do třicetileté války. Začátkem 18. stol, byly některé doly obnoveny, ale bez valného užitku. V roce 1721 se pracovalo na dole Neu Glück mit Freunden. Dobýval se sfalerit, argentit, galenit, stříbrné a měděné rudy. Po roce 1750 dolovací pokusy ustaly. V 19. stol. byly uskutečněny nové pokusy na dolováni stříbra, olova, niklu a kobaltu, ale rudy ubývalo a tak byla těžba roku 1887 zastavena.
Další obnovovací pokus provedl H.Hösteke z Drážďan roku 1911, Po něm společnost Deutschböhmüscher Erzbergen AG vydolovala důl Radostné štěstí na Huber-Bergu s jámou 80 m hlubokou. Současně byla hloubena šachta Austria na jz. svahu Huber-Bergu, ale pro výrony CO2 byla práce zastavena.
V roce 1923 prodala jmenovaná společnost důl Radostné štěstí Oskaru Kohonovi z Drmoulu, v roce 1925 byla těžba zastavena a stroje rozprodány.
Popis důlních prací
Na Huber-Bergu je mnoho důlních prací dnes většinou zavalených. Nejvýznamnější byly cechy Alt Glück mit Freunden, Neu Glück mit Freunden, Jung Sadse a štola Haus Ostereich.
Mezi cechem St. Štěpán a cechem Neu Glück mit Freunden v hloubce 36 m byla nafárána žila Štěpánina, která obsahovala ušlechtilé rudy Ag. Šachta Glück mit Freunden sledovala tuto žílu v délce 125 m. Na východě byla žila odstřižena černou rozsedlinou. Mezi cechem St Štěpán a cechem Jung Sadsem byla hloubena šachta Radostné štěstí o hloubce 90 m, v tomto horizontu byly raženy překopy sv. a jz. směrem.
Severovýchodní překop zastihl na 75 m žílu s galenitem s mocností kolem 1,5 m a místy 2-3 m. Na jz. překopu bylo přeťato pět žil vzdálených od naleziště 45, 110, 212 a 232 m.
Kromě toho byla ražena štola Barbora na s. svahu Huberu, která je rovnoběžná s překopy šachty Radostné štěstí a podsedá žíly v hloubce 120 m.
Na jz. svahu Huberu byla vyhloubena šachta Austria, která nafárávala žíly Tomášovy a Ondřejovy. Pro výrony CO2 byla opuštěna.
Cech Wolfram nafárává úklonnou jámou jedinou žílu s obsahem Cu rud. Je hluboká 24 m.
Rudní žíly a výplň
Na počet žil a jejích směr lze usuzovat jen z odvalů, které se dochovaly Žíly nejsou dnes přístupné a nejsou ani známé staré důlní mapy. Žíly mají směr S-J nebo SZ-JV. Žíly SZ-JV upadají příkře k východu.
Geneticky patří žíly krystaliniku Michalových Hor, pravděpodobně k plánsko-horskému masivu. Průměrná mocnost žil je od 30 cm do 1,5 m. Žilovina je křemenná, uhličitanová nebo barytová. Křemen v žilovině má dvě generace – mikrokrystalický a hrubozrnější. Hrubozrnější tvoří slabé žíly v jemnozrnném a je tvořený zpravidla křišťálem.
Uhličitany jsou zastoupeny dolomitem, kalcitem, ankeritem. Beryl je na žilách sz. od Michalových Hor a v. od Dol. Kramolína a bývá znečištěn oxidem železa a manganu. Kromě žiloviny tvoří rudy také jemné impregnace a jemné žilky v hornině. Ze severojižních žil jsou známé Štěpánina žíla a žíla Spresswinkliger Gorg (siřičná), Štěpánina žíla má s měr 1 h a obsahovala stříbrné rudy.
Stříbrné rudy jsou též na žilách tohoto směru. Z druhého směru je známá žíla Rosama 212. Gorg má směr S-Z a J-V a upadá k východu, K nejzápadnějším žilám nafáraným šachtou Austin patří žíly Tomas a Andreas. Ondřejova žíla je až 1 m mocná a ubíhá k východu. Cech Wolfram je na křemenné žíle směru 9 h upadající pod úhlem 65°. Rudou je bornit a sekundární rudy mědi, Křemenná žilovina je místy tvořena ametystem.
Zdroj: Speleo. Pro Speleo upravil Andy Andrle, ZO 3-05 Permoníci.